O Lásce

Jak karkulka v nůši
Si neseš mou duši a sny
Lásko
A hladový vlci, tě sledují noci a dny
Jdeš trnitou cestou sama a přesto víš kam
Tvé kroky svítím, ale jak stokrát předtím se ptám

Kde vůle má leží
Vždyť já už jen stěží ji znám
Zda nepadla v boji, jak Achilles v Tróji a sám
Zda nevíš, proč ubylo hvězd a hodiny přestaly bít
Proč jeden z nás nemohl snést, že druhý chtěl jen pro něj žít

Ze všech mučednic světa
Lásko máš i na svá léta sílu vždy vstát
A stále jsi k mání, když jiní tě haní, a zkouší ti lhát
Často zraní tě pýcha, ty přesto dál dýchaš a nezklopíš zrak
Máš na tisíc tváři, jsi slunce co září i když bráni mu mrak
Tak vstup do mích dveří, dokud dál v tebe věřím. Někdy

Jak pramen říčky i ty hledáš kličky, kam vést
A stejně jak lidem, občas i tobě zbyde se plést
Sbíraš vzbloudilé duše co tápou jak zkoušený žel
A vracíš jim sílu, naději, víru i zrak

Tak vyslyš má slova, já chci zase znova tě znát
Má náruč tě víta, chci se radostí zmítat a smát
A vidět zas tisíce hvězd a slyšet jak odbíji zvon
A vědět, že dokážu snést s tvojí pomocí teť víc než on

Ze všech mučednic světa lásko máš i na svá léta sílu vždy vstát
A stále jsi k mání, když jiní tě haní, a zkouší ti lhát
Často zraní tě pýcha, ty přesto dál dýchaš a nezklopíš zrak
Máš na tisíc tváři, jsi slunce co září i když bráni mu mrak
Tak vstup do mích dveří, teď když víc v tebe věřím. Pojď dál

Ze všech mučednic světa lásko máš i na svá léta sílu vždy vstá
A stále jsi k mání, když jiní tě haní, a zkouší ti lhát
Často zraní tě pýcha, ty přesto dál dýchaš a nezklopíš zrak
Máš na tisíc tváři, jsi slunce co září i když bráni mu mrak
Tak vstup do mích dveří, teď když víc v tebe věřím. Pojď dál