Přirození

Byla jsi královnou všech,
tvý tělo bralo mi dech
a já byl šedivá myš.
Ráno jsem před školou stál
a jako blbec se smál,
myslel si že o mně víš.

Na na na na na na nau...

Psal jsem Ti verše v parku,
šmíroval při těláku,
koukal Ti na kalhotky.
A tys mě neviděla,
vo mě bys neotřela
ani svý polobotky.

Tak jsem to všechno vzdal,
pomstu Ti přísahal.

2x Ref.:
Na zeď jsem po setmění,
nakreslil přirození,
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ,
nikdy mě neoceníš,
a pořád jako vůl stát, mě nebaví.

Pak jsem ty Tvoje boky,
neviděl dlouhý roky,
až včera na náměstí.
Pil jsem tam teplý pivo
a koukal jak jde život
lidem, co mají štěstí.

Ty jsi šla naproti mě,
bylo to jako v kině,
trémou jsem ztratil rozum.
Ale ty bez váhání,
na místo přivítání
dalas mi dvacet korun.

Tak jsem ty prachy vzal, pomstu Ti přísahal.

2x Ref.:
Na zeď jsem po setmění,
nakreslil přirození,
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ,
nikdy mě neoceníš,
a pořád jako vůl stát, mě nebaví.