Jarmila

Jarmila vždycky mi radila
Abych pracovní dobu dodržel
Dneska mně ale náramn
Táhlo domů, a tak jsem prostě šel

Jarmila má totiž dneska narozeniny
Proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny
Na stole sklenice, smích slyšet z ložnice
V předsíni stojí pánské střevíce
Vytahuji z aktovky květiny
Uvažuji, kdo asi přijel z rodiny
Tipuji nejspíše na strýce
Kdo jiný měl by přístup až do ložnice

Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny
Vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný
V ruce mám kytici, už stojím v ložnici
Vidím, že nevymřem po přeslici

Kdepak, jejda, není to strejda
Františku, ty máš boty úplně jak on

Přičemž nechávám prostor úvahám
Vyhledávám optimální tón
Kterým bych oba dva jednak pohanil
Přitom abych nikoho slovem nezranil
Takže jsem chvíli stál, pak říkám: Krucinál
Tebe bych, soudruhu, tady nehledal

Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý
A že jsem pracovní kázeň porušil
Dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu
Čímž jsem rozdělanou práci přerušil

Oba si mě postavili na kobereček
To, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček
Z nevěry nedělám závěry
Mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry