Lásko, Mně Ubývá Sil (Lucille)

Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,sedl za stůl a uslyšel
Smích, krásná se zdála a na mne se smála
Já se jen zeptal, jak říkat jí smím
Jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej
Máš-li touhu, tak líbat mě smíš
A bílá jak svíce už neřekla více
Já se díval, jak sedá si blíž

Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil
A vzápětí zamířil k nám
Já cítil, jak blednu a dech můj se krátí
Já malý byl a byl jsem sám
To, co potom se stalo, mě úplně vzalo
Měl začít a právem mě zbít
Však zničil mé plány, řek' namísto rány
Slov pár, dodnes slyším je znít

Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil
Já říkal si dávno, že bídným jsem byl
Já cítil se králem, teď chudák jsem málem
A v mlhách se ztrácí můj cíl
Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil

Dál vím, že zmizel jak spadané listí
Ale jeho stín nezmizel s ním
My jsme dál tu hru hráli a ve dveřích stáli
I tam s námi stál ten stín
Byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe
Jak si říkám, že nepůjdu dál
Už nevím nic o ní, jen hlavou se honí
Těch slov pár a stín, co tam stál

Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil
Já říkal si dávno, že bídným jsem byl
Já cítil se králem, teď chudák jsem málem
A v mlhách se ztrácí můj cíl
Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil

Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil
Já říkal si dávno, že bídným jsem byl
Já cítil se králem, teď chudák jsem málem
A v mlhách se ztrácí můj cíl
Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil